O hořčičném semínku a hořčicích INGWO
Na začátku byla italská ovocná hořčice (mostarda di frutta), která je tradiční
italskou pochoutkou a podává se k většině druhů masa, rybám nebo sýrům.
První dochovaný recept je z roku 1604 a od té doby se receptura i způsob
přípravy vyvíjely. Recepty se měnily a vylepšovaly napříč Itálií a například
v 19. století vznikla v Cremoně mostarda di Cremona. Originální ovocná hořčice
se ale blíží spíše kompotu – jde vlastně o zavařené ovoce doplněné o esenciální
olej, který společně vytvoří velice zajímavé spojení intenzivní chuti hořčice
a sladké chuti ovoce.
V Rakousku a Švýcarsku se vyrábějí hořčice z kandovaného ovoce, poté
mixují nebo ponechají vcelku v cukrovém rozvaru, ve kterém se ovoce na hořčici
kandovalo. Nakonec se přidá esenciální olej a nechá i několik týdnů odležet. .
Škála druhů těchto hořčic je opravdu široká. Základem jsou nejen různé druhy
ovoce, ale i zelenina. V naší kuchyni ji můžeme používat jako přílohu místo
klasické hořčice, křenu, kyselých okurek anebo beraních rohů. .
Základem každé hořčice jsou hořčičná semínka, ocet a sůl. Hořčičná semena
druhově existují: bílá, černá a hnědá. Každý druh je vhodný pro jiný typ hořčice
(plnotučná, kremžská, ovocná, dijonská...). Nejostřejší je hořčice sareptská,
která se pěstuje v Indii, Číně a střední Asii a dělají se z ní orientální hořčice. .
Hořčičné semínko obsahuje spoustu důležitých vitamínů a minerálních látek,
zdravé omega kyseliny, esenciální oleje, důležité enzymy... Proto se také
od nepaměti hořčičné semínko používalo v medicíně pro své účinky.
My připravujeme hořčici ze zralého sezónního a nebo sušeného ovoce, a přidáváme hořčičné semínko a esenciální olej.