Cukr řepný a další přírodní konzervanty
Průmyslová výroba cukru z cukrové řepy má v ČR, stejně jako v celé Evropě, více než dvousetletou tradici. České země v tomto oboru patřily vždy mezi nejvyspělejší. První doložená várka cukru v českých zemích byla vyrobena před 230 lety, 11. září 1787, v rafinerii ve Zbraslavi.
První várka byla vyrobena stejně jako jinde ve světě z cukrové třtiny. Ta se však musela dovážet, a tak kvůli růstu poptávky hledali výrobci dostupnější surovinu, kterou se stal cukrová řepa. První průmyslové závody na výrobu cukru z řepy začaly v Evropě vznikat počátkem 19. století, kdy francouzský císař Napoleon svou námořní blokádou prakticky znemožnil dovoz třtinového cukru ze zámoří. V Čechách vznikly cukrovary kromě Zbraslavi například v Liběchově, Semilech, Žákách u Čáslavi či Blatné.
Po Napoleonově porážce však Evropu zaplavil zámořský cukr a místní provozy, s výjimkou semilského, zanikly. Renesance řepných cukrovarů nastala kolem roku 1830.
Již v roce 1829 vznikl první skutečně průmyslový cukrovar v Kostelním Vydří u Dačic, v roce 1831 další čtyři cukrovary (Chocomyšl na Domažlicku, Bezděkov u Klatov, Chuchle u Prahy a Dobrovice na Mladoboleslavsku). Tento rok je podle některých zdrojů označován za počátek cukrovarnického průmyslu v Čechách.
V následných letech se cukrovarnictví stalo lukrativním oborem, vznikaly velké cukrovary, a to především v blízkosti úrodných oblastí Čech a Moravy. Prvními zakladateli byli majitelé pozemků - šlechta a velkostatkáři, později vznikaly například i družstevní cukrovary založené menšími zemědělci. Z té doby také pochází jedna významná novinka - kostkový cukr. S nápadem vyrábět cukr v kostkách namísto v homolích, aby se s ním zákazníkům lépe zacházelo, přišel švýcarský ředitel rafinerie v Dačicích Jacob Christoph Rad v roce 1842. Legenda praví, že za Radovým vynálezem stála jeho žena Juliana, která si nešťastně poranila prst, když odsekávala kousky sladidla z cukrové homole.
Konsolidaci cukrovarnictví v Čechách přinesla Česká společnost pro průmysl cukerní, kterou v roce 1883 založila Živnostenská banka. Tato firma záhy ovládla řadu cukrovarů, vlajkovou lodí byl cukrovar v Mělníku. Vedle této největší prvorepublikové cukerní společnosti, která patřila ke světové exportérské špičce, byly dalším významným koncernem Schöllerovy cukrovary. České země byly v té době cukernou velmocí a cukrová řepa byla strategickou surovinou. V meziválečném období se Československo podílelo téměř 18 procenty na celosvětové produkci cukru.
Tak jako celý průmysl podléhalo i cukrovarnictví po druhé světové válce znárodnění. Po komunistickém puči následoval částečný útlum oboru, neboť komunisté investovali především do budování těžkého průmyslu. Jednotlivé cukrovary byly sdruženy do národních podniků. Významnější investice do zastaralého zařízení přišly až v sedmdesátých letech, kdy si stát uvědomil značný devizový přínos z exportu cukru.
V roce 1989 bylo v Česku 52 funkčních cukrovarů. Malá produktivita, ale i nedostatečná ochrana domácího trhu a zrušení exportních subvencí v roce 1993 donutily řadu z nich k ukončení výroby, zbylé, které se většinou staly součástí nadnárodních firem, musely projít modernizací a zvýšit produktivitu výroby.
Nyní je v ČR sedm cukrovarů, z toho dva v Čechách, zbytek na Moravě. Čtyři z nich vlastní dva podniky s rozhodujícím podílem zahraničního kapitálu. Cukrovary v ČR v loňské cukrovarnické kampani, která skončila letos v lednu, snížily meziročně výrobu cukru skoro o čtvrtinu na 451.877 tun. Na vině bylo sucho i zmenšující se výměra na níž se pěstuje cukrová řepa. Cukrové řepy bylo na výrobu cukru zpracováno 2,74 milionu tun z plochy 44.925 ha.